Iniciály - Iniciály

Severus Snape seděl u stolu ve svém kabinetu a právě odkládal poslední esej čtvrťáků. Učitel s trochu větším smyslem pro humor by se u toho opravování mohl chvílemi až bavit. Snape se však nebavil ani v nejmenším. Tuhle činnost nesnášel a to se také odráželo v jeho známkování. Zadíval se na jměno v záhlaví posledního pergamenu. Lea Entrainová. No jistě. Zamračený profesor pomyslel na tu roztomilou blondýnku s modrýma očima, která byla ztělesněním pubertální drzosti a okázalosti. O tom svědčily i rozmáchle načmárané iniciály L.E., ozdobené mnoha kudrlinkami, kterými zakončila svou esej. K jejím písmenům se teď připojilo i velké černé M. Profesor Snape upřel na její drzý podpis pohled. L.E. Co mu to jen připomíná? Náhle mu to došlo a podivil se, že se tak nestalo dřív. Lily Evansová.
Vybavil si dávnou vzpomínku. Mohlo to být ve čtvrťáku nebo páťáku. Zdržel se tehdy v učebně lektvarů a když odcházel, všiml si kousku pergamenu na lavici, kde sedával James Potter. Popadl útržek a nedočkavě ho rozkládal. Byly na něm tytéž iniciály, které ho před chvílí tak popudily. L.E. a kolem toho spousta srdíček a kytiček. Mladý Severus byl poněkud zklamaný. Nedozvěděl se nic nového, že Potter pálí po Evansové by bylo jasné i slepému. Přesto bylo tohle malé umělecké dílko věcí, kterou jistě ocení jeho spolužáci ze Zmijozelu. Pomalu kráčel ke dveřím a s úšklebkem si prohlížel srdíčka, která se hodila spíš k hloupé, zamilované holce než k těžkému frajerovi a hrdinovi famfrpálových zápasů. Najednou do něho někdo prudce vrazil. Zapotácel se a papírek mu vypadl z rukou. Podíval se na toho, kdo ho právě málem smetl. Byla to Lily Evansová. Právě se zvedala ze země a začala se mu omlouvat.
„Promiň, to jsem nechtěla. Vracela jsem se pro učebnici a nenapadlo mě, že by tu ještě někdo byl. A tady ti něco upadlo,“ dokončila a sehnula se pro kus pergamenu. Když na něm uviděla své vlastní iniciály ozdobené srdíčky, zrudla jako rak.
„Totiž-,“ začal Snape a chtěl jí ujistit, že to není jeho, ale nedořekl. Červené Lily se v očích mihl odhodlaný výraz, přistoupila k němu, objala ho a začala líbat. Chvíli mu trvalo, než pochopil co se to vůbec děje, ale pak mu v hlavě zasvítila varovná kontrolka a rychle ji od sebe odtrhl. Zářivě se na něj usmála a začala štěbetat něco ve smyslu, že už ho má dlouho ráda, a že je šťastná, že její naděje nebyly liché.
,,Tak poslyš!“ zarazil jí rychle. „Tohle není moje,“ ukázal na pergamen. „Je to Pottera. Našel jsem to na jeho lavici a rozhodně nemám nejmenší zájem líbat se s tebou v učebně lektvarů. Nebo kdekoliv jinde,“ dodal, aby jí bylo naprosto jasné jak to myslel.
„Co? Ale já myslela-,“ vypravila ze sebe šokovaně Lily.
„Tak to jsi myslela špatně,“ rázně ji uťal a vykráčel z učebny. Nikdy se pak o tom nezmínila ani nevyvíjela snahu o sblížení se s ním. Nebyla žádná husa a věděla, že ne, znamená prostě ne a po čase ji to přešlo. Občas si Severus říkal, že s ní měl začít chodit, protože by tím trumfnul Pottera. Ovšem po něčem takovém by mohl dostat metál leda in memoriam.
Ze vzpomínání ho vyrušilo zaklepání.
,,Dále,“ zavrčel. Dveře se otevřely a bradavického profesora ovanula vůně sladkého parfému. Do kabinetu vcupitala Lea Entrainová. Měla pečlivě načesané vlasy a dokonalý make-up. Sice na sobě měla bradavický hábit, ovšem poněkud upravený. Bez kravaty, sukně byla o dost kratší než by měla být a rozepnuté horní knoflíčky by mnohým způsobily orosení brýlí.
,,Přejete si?“ otázal se jí chladně Snape a s nevolí si prohlížel její přehnaně vyumělkovaný vzhled. Nejraději by jí strhnul body za nedovolené úpravy školního hábitu, víc ho ale zajímalo, co tu chce. Málokdo chodil za profesorem lektvarů dobrovolně.
,,Jsem tady kvůli tomu školnímu trestu, pane profesore,“ zacvrlikala a v rádoby svůdném úsměvu na něj vycenila zářivě bílé zuby.
,,Trestu?“ podivil se Snape. Vůbec si totiž nepamatoval, že by jí nějaký dal.
,,Ano, trestu. Dal jste mi ho, protože jsem prý byla drzá,“ řekla lehce ublíženým tónem. Profesor nechápal, o co jí jde, na dnešek žádný trest neměl. Po chvilce rozmyšlení se rozhodl nezabývat se tím. Potřeboval přebrat naložené hadí kousky, a aby se někdo sám hlásil o trest, se mu také nestávalo každý den. Proto jí s úšklebkem sdělil její práci a sáhl po esejích sedmých ročníků.
,,Ale, pane profesore,“ ozvala se Lea. ,,Vy jste říkal, že pro mě máte zvláštní trest.“
Snape zdvihl obočí.
,,Přebírání nakrájeného hada se vám nezdá dost zvláštní? Mám vám zadat, abyste ho seskládala do původní podoby jako puzzle?“
„Ale ne, jenže vy jste říkal, když jste mi ten trest zadával, že pro mě máte vážně lahůdku, a že,“ zarazila se a zhluboka se nadechla, jakoby si tím chtěla dodat odvahu. „Že tu práci budu dělat ve vaší ložnici.“
„Cože?“ učitel lektvarů naštvaně vyskočil ze židle. „Tak tohle už vážně přeháníte! Nejdřív si příjdete pro trest, který jsem vám vůbec nezadal a ještě mi tady tvrdíte něco takového! Co si to sakra myslíte?“
,,Že jste zatraceně sexy, to si myslím,“ řekla mu do očí a opřela se přitom o stůl, takže měl profesor krásný výhled do jejího výstřihu.
,,Tohle už přesahuje všechny meze, slečno Entrainová,“ zasyčel na ní nebezpečně Snape.
,,Tak to máte teda pravdu, pane profesore,“ odpověděla s přimhouřenýma očima. Profesor jí sjel rentgenujícím pohledem.
,,Pojďte se mnou,“ přikázal jí stručně a vyrázoval z kabinetu. Ložnici měl kousek dál a prudkým trhnutím otevřel dveře.
,,Dovnitř!“ Lea nervózně vešla a pak ho sledovala, jak zavírá dveře. Snape se otočil a pobaveně se šklebil.
„Myslím, že už vím, jakou práci bych po vás mohl chtít v ložnici. Nikdo to nechce dělat a já jsem rád, že jste se k tomu uvolila.“
Lea znejistěla. Co to povídá? Přece se jí nebude svěřovat!
„Už si ani nevzpomínám, kdy to pro mě naposledy někdo udělal. Samozřejmě bych mohl požádat nějakou domácí skřítku,“ odmlčel se, zatímco ona lapala po dechu. „Ale ty mají dost jiné práce a navíc jsem si nikdy nepřestal myslet, že lidem to jde prostě lépe.“
„Domácí skřítku?“ zakoktala, naprosto zhnusená takovou představou.
„Samozřejmě,“ odpověděl s klidem. „Kýbl a hadr najdete za skříní.“
S těmito slovy odešel a zamkl za sebou dveře. Posadil se ve svém kabinetu za stůl a jen krátce se poddal potěšení z pocitu, že ta drzá holka se právě v jeho ložnici propadá studem při vytírání podlahy. Musel ještě dokončit opravování esejí sedmých ročníků, což bývá práce minimálně na hodinu. A dříve se slečna Entrainová z jeho ložnice rozhodně nedostane.
Když odložil poslední práci, dal si ještě na čas, než všechno pečlivě srovnal a zařadil. Konečně byl připraven na všechny hodiny, které měl učit následující den a mohl se vypořádat se svojí novou uklízečkou. Vešel do ložnice a pohled, který se mu naskytl, ho sice nijak nepřekvapil, zlomyslné potěšení však nebylo o nic menší. Lea seděla na kyblíku (neodvažovala se nejspíš usednout na jeho postel), u nohou jí ležel mokrý hadr a ona tiše pofňukávala. Líčení se jí rozpustilo stejně jako drzost a sebedůvěra. Podlaha nicméně vypadala čistě.
„Děkuji, slečno, můžete jít. Vaše služby byly skvělé, rád je v budoucnu ještě využiji,“ pronesl ironicky a nechal ji, aby beze slova a se sklopenou hlavou utekla. Než se uchýlil k spánku, nezbylo mu, než přejet prstem po podlaze. Neulpělo mu na něm ani smítko a Severus Snape tak odcházel spát s příjemným pocitem zadostiučinění.